Příběh vzniku tohoto daru začal před rokem ve Vídni. Při návštěvě výstavu "Řekni mi pravdu" v prostorách Aula der Wissenschaften, byla jsem natolik ohromena rozsahem děl a specifickým rukopisem mistra, že jsem se cítila uvnitř živé knihy, kterou bych nazvala DNA Ivana Marčuka. Obrovské, světlé, bílé stěny galerie připomínaly stránky a plátna — příběhy psané písmem „Plöntanizmu“ a rukopisem hluboké ukrajinské nostalgie. Slíbila jsem si, že se k Maestru vrátím za rok, místo slov jsem si vybrala jehlu a nit, a své pocity jsem ztvárnila ve vyšívaném plátně. Pro plátno byly vybrány tři významné fragmenty z nejznámějších obrazů a citát Geniuse.
Prvním fragmentem je měsíc z obrazu „Noc jaká měsíční“. Podle mě je tento měsíc zvláštní díky odrazům větviček stromů, které Ivan Marčuk něžně ve svých plátnech nazývá „marčučky“. Zralé jablko je převzato z nádherného obrazu „Poslední paprsek“, který je mimořádně krásně osvícen měsíčním světlem. No a samozřejmě autentické ukrajinské domy, které září zpod měsíčního světla na nejslavnějším obraze „Vystoupil měsíc nad Dněprem“. Pohled na obraz tě během několika sekund vrací do bezstarostného dětství a mladých zamilovaných let. Výjimečným akcentem v obrysech symbolického „DNA“ se stala známá citace Ivana Marčuka, která mi je neobyčejně blízká."Lidé, pospěšte si činit dobro."V těchto pět slovech génia se skrývá hloubka myšlenka, kde je cítit absolutní láska ke všemu, co stvořil Bůh. Konec konců, Ivan Marčuk vyzývá, oslovuje, sní a jasně vede vlastním příkladem, aby lidstvo nemarnilo čas, ale spěchalo činit dobro.
Na obraze jsem pracovala přesně jeden měsíc, v tu chvíli jsem si uvědomila jednu důležitou věc. Odložila jsem rodinnou rutinu na měsíc, a tam (myslím Ivana Marčuka) celý život. Ve srovnání s tím je má práce jen kapka v obrovském moři. Předávaje obraz z ruky do ruky, obracím se s prosbou na Ivana Marčuka, aby přijal mou skromnou "kapku" do svého obrovského "moře" tvořivosti. ""LIDÉ, POSPĚŠTE SI ČINIT DOBRO" Ivan Marčuk